Zkuste dokončit tento příběh, tak aby nikdo neumřel a dopadlo to šťastne.
Na malém jezdeckém ranči se většinou dny vlekly , ale tentokrát se mi zdálo, že jde čas neuvěřitelně rychle.Pomalu, ale jistě se blížil všemi očekávaný den, všemi očekávaná Cena Anglie.
S Calypsonem jsme byli skvěle sehraný tým, nikdy jsme na žádném skoku nechybovali ani nezaváhali. Všem bylo naprosto jasné, že pokud vše vyjde máme tu cenu v kapse.Den ode dne jsme se opravdu zlepšovali, mladý Calypson skákal jako pírko. Elegantními pohyby se přenášel přes vysoké trojbradlí a oxery. Jet na něm bylo opravdu potěšením.
Dny stále utíkali a utíkali. Zdálo se, že Calypson tuší, že se blíží něco opravdu velkého a začínal být nervózní na parkuru chvílemi nedával pozor, přesto pořád podával jen samé skvělé výkony.
Už se začalo stmívat a já se za ním šla podívat a dát mu pusinku na dobrou noc, přišla jsem ke Calypsonovu a málem jsem se rozkřičela.
Komentáře
Přehled komentářů
Zudena https://uspharmus.com/ Plendil
tadalafil/oxytocin sublingual troches hvgeeahdshedoBtjMeapyu
(BbdfBott, 23. 4. 2021 1:55)what happens if you take viagra and you don't need it https://gensitecil.com/ 200mg viagra
Konec
(Macek, 2. 1. 2007 20:21)
Calypsonovi tekla z nohy proudem krev.Rychle jsem běžela pro mobil a zavolala jsem pana Johansona aby ihned přivolal veterináře.Za pár minut byli všichni u jeho boxu. Celou dobu jsem u něj byla a konejšila jsem ho, neměla jsem ani čas brečet.Veterinář rychle přiběhl do boxu a vrhl se na ošetření ráno.“Tohle je špatné“: řekl smutně veterinář,“Vypadá to, že mu tu nohu někdo rozřízl schválně“.“To není možné, kdo by to mohl udělat?“, rozkřičela jsem se teď již se slzami v očích.Všichni mě uklidňovali ale já se nedala.Rozhodla jsem se toho ničemu, který to udělal vypátrat sama.Vyběhla jsem od Calypsona a nechala ho na pospas veterináře.
Za chvilku už jsem stála před domem mé kamarádky Leny. Vše jsem jí řekla.Lena mi nechtěla věřit a z počátku se smála, jenže pak pochopila že je to krutá pravda.Rychle se oblékla.Vyrazili jsme zpět do stáje.Calypsonova noha již byla v pořádku, vydezinfikovaná a obvázaná.Opět se v jeho očích objevovala ta jiskra života.
Pan Johanson nechtěl nic slyšet o tom, že bychom zavolali kriminalisty, aby vyšetřili kdo to Calypsonovi udělal. Já se ale tak rychle nevzdala.S Lenou jsme svolali schůzi všech našich kamarádů. Většina z nich se rozhodla, že nám v pátrání pomohou.Jen Katy s Oliverem řekly , že na to nemají čas…
Začali jsme pátrat po nějakých stopách a třeba po kapkách krve které skáply z předmětu, kterým byl Calypson poraněn.Kvůli tmě která všude panovala jsme toho moc nenašli, pouze šlápoty v blátě, které ovšem mohli patřit komukoliv ze stáje.Přesto jsme všechny vyzvali, aby nám přinesli své boty ve kterých po stáji chodily.Žádné podrážky neměli stejný otisk. „Snad nám to v něčem pomůže,“broukla jsem si pro sebe.
Hned ráno po rozednění se opět začalo pátrat.Až k večeru našel David v trávě ve výběhu zkrvavený nůž.Byl to jistě ten, kterým byl Calypson pořezán.Dny plynuli, Calypson se už opět dostal do formy a byl připraven na Ceně startovat, jen pachatel se stále nenašel..
Večer jsem Calypsonovi zapletla hřívu a ocas, aby byl druhý den na závodech krásný.K jeho boxu jsme raději postavili hlídku a přes noc jsme se střídali.Nikdo nic neviděl jen Katy zahlédla nějakou postavu pobíhající na pastvinách.Ráno se konečně mohlo vyrazit.naložila jsem Calypsona na vlek sedla do auta a vyrazila.Auto řídil můj kluk David spolu s námi ještě jela Katy.cesta ubíhala rychle a já se strašně moc těšila.
Konec
(Macek, 2. 1. 2007 20:20)
David se neustále díval do zpětného zrcátka jestli je kůň v pohodě.Po celou dobu cesty se nic zvláštního nedělo.Zastavili jsme u benzíny abychom se najedli a doplnili benzín.Když jsme se vrátily zpět k vleku, na stěně bylo nožem vyškrábáno“STEJNĚ TOHO KONĚ JEDNOU ZABIJU, KONE I TU MALOU HOLKU“.Všichni jsme najednou celí zkoprněli.Přejel mi mráz po zádech, rozhlédla jsem se jestli někoho nespatřím ale kolem bylo liduprázdno.David i katy se tvářili stejně.Calypson byl naštěstí v pořádku.
Na závodišti už bylo plno lidí.Já startovala pátá.Šla jsem se převléknout a nasedla koníka. Vlezla jsem do auta. „Cože?“, rozhlédla jsem se kolem, všechny mé věci na sebe i na koně byli rozřezané na kusy.zase jsem měla slzy na krajíčku.David za mnou přišel, když to spatřil strašně se naštval.“Tak tohle už dám na policii“:řekl naštvaně.Za chvilku už se na závodišti objevilo policejní auto.
Já jsem si musela půjčit sedlo a vše ostatní od kamarádů. Vyrazila jsem na pracoviště…. Už na mě přišla řada.Vjela jsem na parkur.Calypson jel naprosto ukázkově.neshodil jedinou překážku a měl nejrychlejší čas.najednou jsem zapomněla na všechna trable a byla jsem štěstím bez sebe.vyhráli jsme obrovský pohár a asi metrovou stužky.byl to super pocit.
Doma jsem dala Calypa do boxu a šli jsme slavit náš úspěch.Všichni už byli trochu opilí, když jsme najednou zaslechli silnou ránu ze stáje.Rychle jsme tam běželi.calypson opět ležel ve svém boxe.tentokrát však silně krvácel z břicha, bylo jasné, že už mu není pomoci.nemohla jsem nic dělat, jen jsem ho mohla konejšit,Ostatní pochopili, že v této chvíli bych s ním měla být sama a s šumem odešli.
Calypsone ty můj nejmilejší koníku, co jsem to provedla, kdybych tu s tebou dnes zůstala a nešla oslavovat tak by se ti nic nestalo.Calypson na mě zíral mírumilovným pohledem, zdálo se, že se na mě vůbec nezlobil.Spíš se mi zdálo, že byl rád že se mu splnil sen, že vyhrál tu Cenu.Tichounce ržál a mě se zmocnil nával horkých slz.Snažila jsem se mu nějak pomoct, ale stejně jako já věděl , že to už nemá cenu.V posledních minutách jeho života jsem mu vylíčila vše co jsem měla na srdci.On mě jen naslouchal a pozoroval moudrýma očima.Pomalu se z nich vytrácela všechna radost.Všechen elán a elegance se měnila ve zchátralost a starobylost. Calypson těžce oddychoval a pomalu zavíral oči.Připravoval se k odpočinku na věčných pastvinách. Určitě nechtěl zemřít tak mlád, ale už se těšil až se setká se svou rodinou v nebi.Najednou se jeho oči zamkly na vždy.najednou mi projel mráz po zádech.Vzpomínky mnou lítali tam a zpět jako splašené stádo koní.Věděla jsem, že už spolu nikdy nebudeme cválat po louce, že už si nikdy nezatryskáme s větrem o závod.Nikdy nevyhrajeme žádnou cenu.Vše je prostě pryč jak voda v potoce.Teď už jsem na světě jen já a vzpomínky na to úžasné zvíře….
Do dnes si stále vyčítám jeho smrt.Vím, že za to mohu já, měla jsem s ním zůstat a ne si jít užívat slávy do klubu.Od té doby chodím každý den k jeho hrobu nosím mu kytky a jeho oblíbenou mrkvičku.Jediná věc která mě těšila bylo to, že se našel jeho vrah….pan Johanson, náš trenér a majitel stáje kde byl Calypson!!
Konec
(Macek, 2. 1. 2007 20:19)
Tak vám sem napíšu originál konec povídky...PS. tu povídku jsem nepsala já...
cha cha cha
(Jessinka, 2. 1. 2007 17:54)Jako že já vymyslím začátek a ty konec? Dík, ty taky píšeš nááádherně!!! Tobě taky opožděně vše nej!!
Jesinko...
(macek, 1. 1. 2007 0:37)Je to moc krásný...Fakt...Asi udu muset vymýšlet třeba jen konce...aby ti to dalo alespoň trochu práce, protože píšeš ůůůžasně. Jinak Vše nejlepší do nového roku tobě a všem ostatním co si to přečtou.:-)
konec
(Jessinka, 31. 12. 2006 20:32)Vipadalo to, že se Calypson ztratil! Rozsvítila jsem všechny světla, které byli v okolí a začala jsem pořádně hledat!! Asi po hodině hledání jsem uviděla, jak se něco hýbe v seně! Doběhla jsem tam a uviděla jsem ho! Ano, našla jsem ho, byl to můj Calypson!!! Byla jsem velmi šťastná, když jsem ho viděla! Vyvedla jsem ho ze sena, dala pusinku a nechala spát! Já jsem se šla uklidnit a také vyspat a připravit na moje životní závody! Druhý den ráno jsem brzy vstala, všechno jsem připravila a jeli jsme na závody. Všechno nám to vyšlo! Calypson ani já jsme neudělali žádnou chybu a tak jsme vyhráli!!! Cena byla nádherná a návrat domů byl šťastný! Calypsonovi jsem mockrát děkovala a mě všichni gratulovali! Slavili jsme jen chvíli, protože jsem byla unavená! Byl to skvělí závod!!
п»їthesis fhsbbolthdshedoBtjMeapye
(Fbsfshepe, 24. 4. 2021 1:47)