Koně a pohoda

Přijíždí-li svatý Martin (11.11.) na bílém koni, bude zima prostřední, s oblevami; přijede-li na šedivém koni, to bude zima střídavá; přijede-li na žlutém koni, přijde tuhá zima; přijede-li na hnědém koni, bude zima ve své síle mírná.
Pranostiky jsou pranostiky… Jak se ale asi svatý Martin stará o svého koně v tuto roční dobu?A jak se postarat o koně z masa a kostí v období podzimních plískanic, bláta, severáku a prvního sněhu?Zdravý dospělý kůň, který je přivyklý celoročnímu pohybu venku, nebude mít se zimou žádný problém. Koně si během svého vývoje přivykali na různá podnebí a na velké teplotní výkyvy a podle posledních výzkumů se nejlépe cítí při teplotách kolem nuly. Svou termoregulaci zapínají koně s dlouhou srstí až při – 10 C.
KRMENÍ PRO TEPLO

Při nízkých teplotách vynakládají živé organismy mnohem více energie na to, aby udržely svou tělesnou teplotu. I kůň tedy musí mít dostatečné zásoby energie, aby netrpěl chladem.
Energii musíme koním dodávat v krmivu. Hodně chovatelů si myslí, že při podávání jádra poskytnou koním maximum energie potřebné k udržení tepla. Z ovsa, kukuřice nebo ječmene se však vyrobí mnohem méně této energie schopné udržovat tělesnou teplotu na potřebné výši. To koním umožníme teprve podáváním sena.
Seno obsahuje množství vlákniny, která se během rozkladných procesů ve střevech koně přeměňuje na teplo. To zahřívá koně mnohem snáze, než teplo vyráběné pohybem ve svalech. Není na místě šetřit a místo sena dávat koním slámu. Sláma nejenže ve střevech nefermentuje, ale navíc způsobuje koliky.Za chladných podzimních a zimních dní necháváme proto koním celodenní přístup k senu. Postupným ujídáním si tak udržují stálý přísun vlákniny i potřebné energie k udržení optimální tělesné teploty po celých 24 hodin.

KRMENÍ PRO SÍLU

Ve studeném a vlhkém počasí koně často hubnou. Je to dáno tím, že se z povrchu těla odpařuje vlhkost a spolu s ní kůň ztrácí i teplo. To pak musí vyrobit zvýšením svého metabolismu, tedy spalováním vlastních energetických zásob. Pokud je nedostane v odpovídajícím množství nahrazené v krmivu, začne hubnout. Hubnoucí kůň vyvolá chovatelovy obavy o jeho zdraví a hrozí nebezpečí, že začne koně překrmovat. Tuková vrstva sice působí jako dobrá izolace, ale na rozdíl od svalů nevyrobí teplo pohybem. Proto by měl být u každého sestavování krmných dávek přítomen odborník, který bude pamatovat i na správný poměr bílkovin, tuků, vlákniny i minerálií.
Zvýšenou pozornost věnujeme starým koním, rekonvalescentům a hříbatům. Díky mohutné zimní srsti nemusíme včas rozpoznat, že jsou vyhublí. Hlavně staří koně mohou mít problémy i se zuby a nemusí rozkousat jádro ani seno. Lepší je pak do krmení přidávat cukrovarské řízky, granule ze zelené moučky a olej.

KRMENÍ PRO ZDRAVÍ

Zmíněné řízky nejsou oproti tradovaným mýtům žádné vitamínové bomby, protože koni dodávají především vodu a pak uhlovodany, vlákninu a karotin (pouhý předstupeň vitamínu A). Čerstvá tráva není seno, které sušením a skladováním vitamíny ztrácí. Čím vybledlejší barvu seno má, tím je chudší i na karotin. Cenné z tohoto pohledu je tedy jedině seno sklizené během poslední sezóny.
Karotin je nejvíce obsažen v siláži, pokud je správně připravena. Je-li siláž nahnědlá, karotin už neobsahuje. Potřebný vitamín E dostávají koně především v obilninách.

VODA

Pokud kůň dostatečně žere, musí také v přiměřené míře pít. Hlavně při zkrmování sena je třeba koni zajistit dostatek vody, což bývá právě v mrazivých dnech značný problém. Pitná voda by měla mít teplotu kolem 10 oC. Jestliže voda zamrzne a kůň nemá co pít, hrozí nebezpečí vzniku zácpy. Aby voda nezamrzla, existují vyhřívané napáječky – nebo napajedlo dvakrát denně kontrolujeme a odstraňujeme z něho případný led, který vodu znovu ochlazuje. Jako oddálení zamrznutí používáme plastikové nádoby, které částečně ponoříme do napajedla. Jako náhražka za vodu mohou sloužit i namočené cukrovarské řízky.
Je-li to jen trochu možné, zabraňujeme koním žrát sníh, namrzlou trávu nebo zmrzlou siláž na lačný žaludek. Vhodnější je koně vypouštět na pastvu, až když mají žaludky naplněné senem. Funkce trávicí trubice jsou závislé na teplotě a šokem z chladu mohou být narušeny.
Krmení i vodu podáváme neustájeným koním zásadně na místě, na které nefouká – v přístřešku minimálně se třemi stěnami, za zástěnou apod. Právě podzimní sychravé počasí, které kombinuje zimu, vlhkost a vítr, snášejí koně hůře než sníh.

SRST NEBO DEKA??

Srst:

Koním, kteří žijí celoročně na pastvině, na zimu naroste dlouhá a bohatá srst, která je přirozeně promaštěná, takže koně dobře chrání nejen před chladem, ale i před vlhkostí. Za nižších teplot vzniká mezi vrstvou šikmo položených chlupů a kůží izolační vrstvička teplého vzduchu. Koně žijící na pastvinách snášejí mrazy až do – 40 oC. Pokud však silně fouká, chlupy se nadzdvihují a chlad se dostane přímo na kůži, liják zas přitiskne chlupy přímo na kůži a kůň tak přijde o izolační vrstvu. Sníh může paradoxně působit jako izolace.
Proti nepřízni počasí chrání koně také hříva a ocas. Koně se staví vždy zády k větru, takže jim ocas vlaje mezi stehny a chrání citlivá místa. Pokud žijí koně ve stádu, za nepříznivého počasí se shlukují a vzájemně se tak hřejí a chrání před mrazem.
Správně živený kůň s hustou a dlouhou zimní srstí dokáže dobře odolávat chladu, dešti i větru. Pokud však od koně očekáváme práci i za nízkých teplot, je vhodnější jej oholit, a to alespoň na břiše, plecích a kohoutku. Srst totiž zadržuje pot hned u kůže, což může vést při nízkých teplotách k rychlému promrznutí koně, a když se kůň nebude přehřívat, bude se mu i lépe pracovat. Ani dlouhým víchováním zimní srst hned tak neuschne, a to může vést ke zdravotním komplikacím. Chovatel ovšem nesmí zapomenout oholeného koně po práci zadekovat.

Deka:

Zdravému dospělému a neoholenému koni můžeme dekou spíše uškodit. Váha deky totiž přitlačí srst až ke kůži a zvíře tak přijde o izolační vrstvu zahřátého vzduchu. Koni pak může být větší zima než bez deky.
Deka, která by nahradila oholenému koni kvalitní srst, by měla mít tloušťku až 5 centimetrů. Hlavně na začátku zimy, kdy se počasí často mění, je však třeba koně na pastvě minimálně dvakrát denně kontrolovat, aby se zbytečně nepřehříval, případně aby zachycením za uvolněnou deku někde neuvízl a nedošlo k poranění.
Materiály i střihy koňských dek nepodléhají módě, ale především sledují prospěch koně. Materiály, které se "nosí", jsou určeny buď jako ochrana proti větru, proti chladu nebo proti dešti. I ty nepromokavé však musí být zároveň prodyšné. Materiál by měl být co nejkvalitnější, protože bude extrémně namáhán. I ty nejdražší však nikdy nebudou odolné proti koňským zubům, pokud se kůň rozhodne, že deku nosit nebude! Deky jsou šity téměř na míru pro různé délky i výšky v kohoutku, protože všechna místa, kde deka "nesedí", způsobují koni vydřená a bolestivá místa na kůži.
Každý kůň by měl mít minimálně dvě deky: teplejší a nepromokavou do výběhu, druhou, lehčí, do stáje. Než koni deku dáme, musí mít suchou srst. Vykartáčováním také omezíme ulpívání uvolněných chlupů na podšívce deky. Deky, které lze prát, pereme maximálně dvakrát za zimu, protože častějším čištěním ničíme jejich impregnaci.
Deku nikdy nedáváme na mokrého koně. Látka by vsála vlhkost, která se bude vypařovat z koně i z deky a koně ještě více ochlazovat. Jedinou výjimkou jsou tzv. "odpocovací" deky, které jsou přímo k tomu účelu určené. Pokud takovou deku nemáme, je třeba koně vytírat do sucha.

ČIŠTĚNÍ

Stejně jako omezíme časté praní koňských dek, budeme opatrní i s čištěním koně. Kůň na pastvišti, pokud nepracuje, nepotřebuje časté čištění, protože i špína vytvoří dostatečnou ochranu před chladem. Pokud je kůň špinavý skutečně neúnosně, nikdy ho nesprchujeme venku, ale ve stájích ve speciálních boxech. Samozřejmostí je důkladné osušení. Po koupání podesteleme čistou slámou.

Kopyta

Běhá-li kůň ve sněhu, mohou se mu pod kopyty tvořit bolestivé a nebezpečné zmrazky – zejména je-li okovaný. Jako preventivní opatření mažeme spodek kopyt tukem. Zledovatělá místa na pastvišti sypeme pískem, pilinami nebo hnojem, rozmáčená místa, např. u východu z pastviště, zasypáváme slámou nebo hnojem.
Po letních obdobích sucha měla kopyta různé praskliny a leckdy chyběly i kousky rohoviny. Podzimní vlhké počasí s dorůstající čerstvou trávou vylepšuje koním zdraví, kopyta odrůstají a pohybují se v měkčím terénu. V případě přílišné vlhkosti však mohou kopyta nasáknout tak, že je to bude na štěrkovém nebo asfaltovém povrchu znovu poškozovat.
Zatímco na podzim dorůstá rohovinové pouzdro relativně rychle, zima znamená útlum i pro růst kopyt. V rámci šetření silami kůň neinvestuje energii tam, kde to není nutné – tedy ani do kopyt v období pohybu po měkkém sněhovém povrchu. Protože však kopyta musí zároveň chránit vnitřní struktury před zmrznutím, stává se rohovina chodidla v zimě mnohem kompaktnější a nosný okraj kopyta hladkým a silnějším. Koně se v zimě, na sněhu a náledí pohybují klouzavějším pohybem, takže pokud to není bezpodmínečně nutné, vyhýbáme se s nimi vycházkám mimo zasněžené plochy.

STÁJ

Teplota ve stáji by se měla pohybovat od 10 do 15 oC (a neklesat pod 6 oC). Ustájení koně jsou choulostivější než koně, kteří pobývají celoročně venku, koně chovaní na pastvinách zas mají vyšší nároky na množství a kvalitu krmení. Kůň snáší venkovní prostředí s teplotami pod bodem mrazu lépe než prostředí některých nevhodných stájí, vlhkých a nevětraných či naopak s věčným průvanem, kde je vyšší riziko vzniku infekčních a respiračních chorob. Koně chovaní venku by však měli mít přístup do odpovídajícího závětří a minimálně dvakrát denně by je chovatel měl kontrolovat.

OŠETŘOVÁNÍ

Podzim a raná zima je také nejvhodnějším obdobím pro kastrování zvířat. Protože koně stresuje horké počasí, provádí veterinář zákrok raději právě za chladného počasí.